Douglas 2 3/4 HP Model "C" 1910 

Vzácně dochovaný motocykl s pečlivě zdokumentovanou historií patří mezi deset nejstarších registrovaných Douglasů na světě a je bezesporu nejstarším strojem značky na území republiky. Dvouválec o objemu 340 ccm má ještě atmosféricky ovládané sací ventily a pomocí řemene přímo pohání zadní kolo - tedy Model C ještě nemá spojku, převodovku, ani startovací páku. Start je možný rozšlapáním pedály, rozeběhnutím stroje, nebo pouhým odstrkáváním nohama. Je plně vybaven dobovým předním i zadním petrolejovým osvětlením Lucas, odpovídající zatočenou balónkovou houkačkou i originální koženou krabičkou na nářadí. 

Douglas 2 3/4 HP 1914

Tento stroj představuje typické provedení z počátku Velké války, motocykl, který se stal v jejím průběhu díky své spolehlivosti, ovladatelnosti a lehkému běhu točivého dvouválce opravdovou legendou. Charakteristickými znaky těchto nejstarších modelů jsou šavlovitá vidlice, přední část nádrže jednoduchého tvaru "lodní přídě", chybějící žebrování na horní straně válců u vstupu sání, či brzdový špalík přitlačovaný na řemenici zezadu. Rovněž magnetka BOSCH je pro tuto dobu typická, později v průběhu války začal být její dovoz z Německa pochopitelně blokován.   

Douglas 2 3/4 HP 1914

Vyobrazený exemplář je ve vzácně původním stavu a tak není divu, že již při své první zahraniční cestě získal na výroční Rally London Douglas klubu v roce 2017 cenu za nejlepší nerenovovaný / původní stroj této značky. Jeho majitel jej používá i k delším cestám po ose a prokazuje tak, že i po více jak sto letech od svého zrodu je Douglas 2,75 HP stále prakticky použitelný a svižný stroj. 

Douglas 2 3/4 HP typ WD

Spodový dvouválec 2 3/4 HP (vrtání 60,5 mm, zdvih 60 mm, zdvihový objem 348 ccm) byl ve Velké válce pilířem britské armády, která jich odebrala ca. 25.000 ks. Jednalo se o lehký (hmotnost 91 kg), dobře ovladatelný, spolehlivý a dobře startující motocykl, který si kurýrní jezdci (tzv. dispatch riders) na všech frontách velmi oblíbili. Dvourychlostní stroj bez spojky i startovací páky se uváděl do chodu roztlačením. Primární pohon řetězem, sekundární řemenem, vnější setrvačník. Na vyobrazeném motocyklu ve vojenském markingu jsou cenné např. původní vidlice i starší tvar nádrže, odpovídající provedení strojů z období Velké války.    

Douglas 2 3/4 HP typ "U" 1918/19

Spodový dvouválec s označením 2 3/4 HP (pozn. jedná se o tzv. daňové koně, ne o skutečný výkon) se dočkal v průběhu své výroby celé řady úprav a modernizací. Vyobrazený motocykl z konce 1.světové války má již tužší vidlici novějšího provedení, shodnou se silnějšími stroji Douglas 4 HP, hlubší blatníky, pohodlnější turistická řidítka a pro typ U pak také charakteristické plošinové stupačky. Řadu úprav a dílčích modernizací prováděly za války jak menší polní dílny, tak i samotný výrobce. Po skončení 1.světové války se pak pro civilní účely prodávalo velké množství opravených a modernizovaných ojetých motocyklů, které předtím prošly za Velké války vojenským nasazením.  

Douglas 2 3/4 HP typ "G2" 1919

Pěkný představitel již plně poválečné výroby - povšimněte si nové přední vidlice, rámu bez výztužného trojúhelníku hlavové části, či elegantního "houslovitého" tvaru přední části palivové nádrže. To vše doplňuje ještě bohatší žebrování na válcích motoru a brzda zadního kola působící dovnitř řemenice zadního kola. A k tomu samozřejmě magnetka EIC již britské výroby. Typ G2 byl dvourychlostní, stále ještě bez spojky a startovací páky - prostě lehký stroj pro pravého sportsmena. Majitel je opravdovým znalcem řemenových Douglasů, kterých má ve své sbírce rovnou několik.

Douglas 2 3/4 HP typ "W20" 1920 

Pěkně zrenovovaný stroj nám představuje verzi W20 vybavenou spojkou a startovací pákou. Zajímavým detailem je textilní bandáž sacího potrubí. Zejména v chladných a vlhkých podmínkách byly díky velmi dlouhému sání dvouválcové ležaté Douglasy často náchylné k namrzání kovové trubky sání, ochlazované jak studeným větrem zvenčí, tak ještě chladnou palivovou směsí zevnitř. Továrna proto vybavovala některé typy dvouplášťovými karburátory s přímým předehřevem výfukovými plyny, případně karburátor byl podvěšen pod sáním a nasával zespodu již ohřátý vzduch od výfuku. Amatérskou úpravou pak byla dodatečná tepelná izolace, navinutá na povrchu sacího potrubí. 

Douglas 4 HP typ "B20" 1920

Spodový dvouválec 4 HP (vrtání 74,5 mm, zdvih 68 mm, zdvihový objem 596 ccm) doplňoval ve Velké válce dříve zmiňovanou lehčí třistapadesátku typu 2,75 HP. Zatímco třistapadesátky sloužily výhradně jako kurýrní sólo stroje, mohutnější a výkonnější šestistovky typu 4 HP byly v naprosté většině vybaveny sidecarem. Pro válečné potřeby bylo v letech 1914-18 dodáno přes 5.000 těchto spolehlivých strojů. Bez větších změn se osvědčený model vyráběl i po válce, zde máme kupříkladu model z roku 1920. Řemenové šestistovky se Douglasům povedly, ještě dnes dokáže současný majitel se strojem na rovině jít bez větší námahy ke stovce.

Douglas 2 3/4 HP typ "TS" 1923

V tomto roce slavila sice nesmrtelná řemenová třistapadesátka renomovaného bristolského výrobce již první desetiletí nepřetržité výroby, nicméně ve výrobě měla zůstat ještě po další dva roky. Stále totiž existovala řada konzervativních zákazníků, preferujících řemenový pohon, který dokázal eliminovat i velmi nešetrný způsob řazení tím, že na rozdíl od sekundárního řetězu dokázal vždy měkce proklouznout a utlumit nežádoucí škubnutí. Typ TS byl standardní dvourychlostní, bez spojky i bez nožní startovací páky a představoval tak ztělesnění jednoduchosti a spolehlivosti podle hesla "co na stroji nemáš, to se ti nepokazí". 

Douglas 2 3/4 HP typ "TS" 1924 

Další z velmi populární řady lehkých třistapadesátek firmy Douglas reprezentuje rok výroby 1924. Stroj s množstvím původních dílů a originálního příslušenství byl získán z Anglie, byť i v předválečném Československu patřil typ TS díky výhodné kombinaci cena : výkon k nejprodávanějším motocyklů značky. Za pozornost zejména stojí příplatkové opěrky nohou z hliníkové slitiny, kterými byl stroj některým z dřívějších majitelů dovybaven. Bristolská firma začínala jako tradiční a vyhlášená slévárna a tak není divu, že odlitky byly preferovanou technologií a vynikaly vždy výborným zpracováním. Fotografie ukazuje i detail ručního řazení "tramvajového typu" a víčka olejové nádržky s kontrolním průhledovým okénkem. 

Douglas 2 3/4 HP typ "SW" 1925

Jedná se o poslední rok, kdy Douglas nabízel ještě řemenové motocykly a zároveň o poslední vývojovou etapu strojů legendární řady 2,75 HP. U verze SW byl ale již dodáván motocykl s nožní startovací pákou a také se spojkou, která byla integrována v setrvačníku motoru, což se později stalo pro Douglasy typickým rysem. Vyobrazený stroj z roku 1925 se může pochlubit mimo jiné i kompletním osazením od firmy Powell & Hanmer Ltd., Birmingham, zahrnujícím nejenom přední a zadní světlo, vyvíječ acetylénu, ale dokonce i balónkovou houkačku stejného výrobce. Již v dalším roce pak firma uskutečnila jeden ze svých typických skoků vpřed a představila progresivní typ EW, který založil úspěšnou řadu koncepčně moderních motocyklů.

Douglas S.W.5 1928

Prodejní závodní stroje S.W.5 a S.W.6 vycházely konstrukčně z velmi úspěšných a technicky avantgardních silničních strojů RA a patří k tzv. DT modelům, které vítězně opanovaly světové plochodrážní dráhy na přelomu dvacátých a třicátých let. Lehký a výkonný motocykl tuzemského majitele vyniká nízkou a lehkou stavbou, dvouválcovým 0HV motorem o obsahu 494 ccm i účinnými 8" brzdami originální konstrukce Douglas. Motor dával v základu 27 koní, ale již za příplatek 10£ bylo možné objednat provedení o výkonu 32 k. V menších sériích se pak dodávaly i laděné verze s 35 koňmi. Ještě dnes se tyto vrchové Douglasy používají např. ve sprintech, kde v rukou soukromých jezdců po úpravách nabízejí někdy až úctyhodných 40 koní a překvapivou akceleraci. Jinými slovy - skvělý stroj tehdy i dnes!    

Douglas E29 1929

Nejsilnějšími motocykly z modelové řady EW byly dvouválcové šestistovky s rozvodem SV, v roce 1929 označované v provedení Standard jako E29, o něco výkonnější provedení Sports pak neslo označení F29. Jednalo se v obou případech o mohutné a spolehlivé stroje s pružným motorem, tichým chodem, nízkou stavbou a těžištěm, které byly dalším vývojovým pokračováním revolučního typu EW, který byl uveden na trh v roce 1926. Na první pohled se však motocykly E29 od svých předchůdců odlišovaly nově tvarovanou sedlovou nádrží, která jim dávala na svoji dobu velmi moderní a ladné tvary. Technicky pak byl největším zlepšením přepracovaný systém mazání s olejovou vanou pod motorem a olejovým čerpadlem, zavedený podle návrhu Freddie Dixona.

Douglas S6 Sports 1930

Konstruktérem motocyklů řady T6 a S6 byl známý závodník a konstruktér Freddie Dixon.  Jednalo se o výrobně nákladný a důkladně zpracovaný motocykl: spodový boxer s podélně orientovanými válci o obsahu 596 ccm uložený v dvojitém kolébkovém rámu, mazání automobilového typu s olejovou vanou a čerpadlem, tři, za příplatek čtyři rychlosti, 8" bubnové brzdy s vnitřním opásáním, teleskopický tlumič v tlačné pružině přední vidlice, schránka na nářadí jako tenkostěnný hliníkový odlitek...

Douglas Mk.III Sports 1948

Mark III byl členem rodiny T35 a vylepšením předchozího typu Mk I. Překonstruovány byly zejména hlavy válců a rozvody, změnila se poloha svíčky. Výsledkem byla výrazně lepší dynamika a chování motoru v přechodových režimech.

Ve verzi Sports s ostrými vačkami se jednalo o nejrychlejší prodejní třistapadesátku té doby, která výkonem 23 koní snesla porovnání i s mnoha půllitry. Na první pohled se pozná podle stříbrných blatníků, dvojice horem vedených výfuků, černě lakovaných hliníkových schránek na nářadí připevněných z obou stran zadního blatníku a jasně modré barevné kombinace na nízko položené nádrži. Vyrobeno bylo pouze 284 ks tohoto líbivého a výkonného stroje.

Douglas Mk. III S Competition 1949

Motocykly Douglas řady Mark byly poměrně úspěšné i v terénních motocyklových soutěžích a trialu. Trialové stroje se vyznačovaly pevným, vzadu neodpruženým rámem a celkově výše posazeným motorem, změnou převodových poměrů a horem vedenými výfuky. Některé se soutěžních strojů měly sice ponechánu původní zadní kyvnou vidlici, ale přesto se lišily od sériových motocyklů řadou úprav. Pro mezinárodní šestidenní soutěž ve Walesu v roce 1950 připravila továrna tři soutěžní speciály. Vyobrazený Mark III Sports v provedení Competition nese některé charakteristické prvky právě těchto továrních soutěžních strojů. Na první pohled je patrná jiná konstrukce zadního pomocného rámu, delší zdvih přední vidlice, dvojsedlo, sklápěcí startovací páka a další odlišnosti.

Douglas Mk.IV 1950 

Mark IV začal ve výrobě nahrazovat od konce roku 1949 předchozí verzi Mk III. Nejvýraznějším poznávacím rysem čtyřky jsou trojúhelníkové schránky na nářadí, provedené jak jinak u renomované slévárny Douglas, než jako komplikovaný odlitek z hliníkové slitiny. V souvislosti s tím byl upraven i tvar zadního pomocného rámu. Stupačky spolujezdce opustily nepříliš praktické ukotvení na ramenech zadní kyvné vidlice a přesunuly se nyní na spodní okraj masivních odlitků nářaďových schránek. Přední blatník dostal u Mk IV elegantnější tvar a pohyboval se nově při propružení přední vidlice nyní souhlasně s kolem. Dvojice nejčastěji spodem vedených výfukových kolen vyúsťovala v chromované značkové tlumiče Burgess, které byly dodávány bez příplatku. Vyobrazený stroj je v dobově správném metalickém odstínu "Polychromatic Blue". Úspěšné verze Mark IV a IV Sports bylo vyrobeno dohromady 1.842 ks. 

Douglas Mk.IV S 1950

Mark IV S představuje výkonnější verzi čtyřky. Vyobrazený stroj je navíc osazen ceněnými dobovými duralovými ráfky.

Jako u všech motocyklů řady Mark je i zde zadní kyvná vidlice odpružena dvojicí podélně ve spodních rámových trubkách uložených torzních tyčí. Pohyb zadní kyvné vidlice se na torzní tyče přenáší přes páku a táhlo s rolnou na konci, které se opírají o vnitřní stranu "U" profilu zadní vidlice. Torzní tyče zajišťují nejenom odpružení, ale díky své charakteristice i vlastní tlumení. Více je zřejmé z přiloženého schematického nákresu.

Přední vidlice speciálního radiadraulického provedení byla navržena legendárním konstruktérem Walterem Moorem.

Douglas Mk.V 1951

Mark V představoval poslední vývojovou verzi řady Mk. Stejně jako jeho předchůdci se i tento typ stal vděčným objektem nejrůznějších sportovních úprav. Solidním základem pro sportovní přestavby byl tuhý rám a velmi točivý a již v základu výkonný motor, který snesl poměrně výrazné zvyšování kompresního poměru, použití ostrých závodních vaček, metylalkoholové palivo i další pokročilé metody ladění. Ti sportovní nadšenci, kterým nestačil standardní Mark ani po úpravách, si mohli pořídit sportovní verzi 80 Plus, nebo prodejní závodní 90 Plus, který s výkonem 31 koní a při otáčkách přes 10.000 dosahoval na rovince Sulby Straight při Junior TT poctivých 108 mil za hodinu. A to jistě není na produkční třistapadesátku špatný výkon !

Na vyobrazeném motocyklu si můžete povšimnout rovných přímých výfukových trubek bez tlumičů (zkoušené megafony se v praxi neosvědčily) a větších monoblokových karburátorů.

Barevné provedení "pětek" bylo bohatší - kromě nejčastější modré metalízy se objevovala i světe zelená metalíza a kombinace stříbrné a černé.

Mark V byl nejrozšířenější verzí celé modelové řady, celkem jich bylo vyrobeno 3.123 kusů.